Seznam kvalit by si dle mého názoru měl vypsat každý. Ne jen kvůli zlepšení psychiky ( ale u mě je to n. 1), také pro samotné uvědomění si našeho bytí. Nejsme jen ty neschopné můry, za které se často bereme. A nejde jen o to, prostě znát svůj seznam kvalit se vždy hodí. Jak nejlíp se prodáš na pohovoru, na prvním rande, atd.? Jak uděláš první konverzaci zajímavou? Znáš se.
Jak jsem zmínila, můj první a v tuhle chvíli i hlavní důvod sepsání tohoto seznamu je zlepšení psychiky.
Začněme.
♥ Ahoj, jmenuji se Linda a jsem workoholik
Ačkoliv mi přijde, že v posledních letech to není, co bývalo. Každopádně jsem schopná strávit patnáct hodin ve večerce a další den zas mít otevíračku, jestliže vím, že rodiče potřebují pomoct. Pokud vím, že mě tam potřebují, obětuji třeba (každý) festival s nejlepšími přáteli. Bez námitek jdu pracovat o víkendech, o svátcích, o prázdninách. Přijde mi až hloupé to psát, jak automaticky práci přijímám. Když jdu ven s jednou osobou, mám tendenci vymýšlet práci, kterou bych při tom času stráveným s ním mohla stihnout (fitko, roznos letáků, starání se o sourozence, atd.).
♥ Upřímnost
Je u mě ve spojením se sarkasmem častokrát až prokletím. Jako malá jsem často lhala rodičům. V podstatě jsem lhala tak moc, až to byla moje normální součást konverzace. Byla jsem profík. Ale s postupem času si člověk uvědomí, že není za co se chlubit, a tak se mi lži zhnusily. Ale takovým způsobem, že se propadám studem, když říkám učitelce, jak jsem byla u lékaře. A jiné lži snad ani neříkám (snad teď nelžu, haha). Naučila jsem se vyhýbat okamžikům, kde bych musela odpovídat na nepříjemné otázky, ale 'očůrávat' pravdu jsem se stále nenaučila. Buď mlčím nebo mluvím na rovinu. No a proč jsem svou upřímnost nazvala prokletím? Když si něco myslím nějakou dobu a pak se například dozvím, že nejsem jediná, prasknu. Řeknu 'na plnou hubu', co si myslím a nehledím na city ostatních. Teď si tak říkám, jestli bych upřímnost neměla spíš dát na seznam NEkvalit, než na seznam kvalit. Haha.
♥ Obětavost - ochota
Jsem moc. Co si budem. Z párty dělám lidem taxíka. Když brnkne teta, že něco chce, běžím na pomoct (volávala každý den :))) ). Rozdala bych všechen svůj majetek, kdyby byl někdo z mých blízkých v nouzi. Skočila bych do ohně, abych kamarádce vytáhla náušnici od babičky ( doufám, že to ty potvory nebudou zkoušet). Trochu bych to svedla na fakt, že se ráda cítím užitečná. A při pomáhání jsem užitečná.
♥ Jednoduše praktická
Jak jednou kamarádka řekla: Lindi, ty jseš přesně ten typ ženský, který je schopen z červeného koberce se převlíknout do holínek a jít kydat hnůj.
Tak to bych rozhodně nedala, už jen protože na červený koberec mě těžko někdo pozve, ale ve zminimalizovaném měřítku to je pravda. Umím být rozcuchaná máma v domácnosti (na poloviční úvazek), pracovnice ve skladě v teplácích, ... ale m.i.l.u.j.u. nosit podpatky, sukně a obrovský náušnice a chovat se jako největší dáma světa.
♥ Až moc organizovaná
Magor do organizování. Mě baví i blbý přiřazování papírů do desek, třídění podle barviček, jednoduše všechno, co vypadá, že má svoji logiku, miluji. A neřekla bych, že to má nějaké nevýhody (možná, že s tím jsou někdy lidi otravní, ale já ne!). V téhle době umět organizovat si věci, třídit a filtrovat je dar nad zlato. Práce jde s touhle vymožeností rychleji a je zábavnější, zbude čas na zábavu a hlavně je ve všem POŘÁDEK.
♥ Ve všem a ve všech vidím to dobré
Tahle vlastnost už mi tak úplně z nebe dána nebyla. Postupem času jsem si ji přivlastnila. Naučila jsem se vidět svět z jiného úhlu a ani by mi to nedošlo, kdyby mě za to nedávno jedna z mých kamarádek nepokárala. ,,Problém je v tom, Lindi, že ty v lidech vidíš jen to dobrý.'' Nevím, jestli si to vůbec pamatuje, ale já tuhle větu nezapomenu. Byla to má první chvíle, kdy jsem se cítila hrdá za něco, co mi bylo vytčeno. Není jediný důvod nebýt patřičně hrdá za to, že jsem z té zlomyslné, nepřející a závistivé Lindy udělala člověka, který si nepřipustí, že by bylo něco jen zlé a že zlé chování nemá pochopitelné vysvětlení. Všichni jsou zlí. Ale všichni jsou i hodní. A je jen na nás v jakém světle hodláme ostatní vidět. Na nich se nic nezmění, ale náš život to hodně ovlivní. Negativní pohled na věc ještě nikomu nepřinesl pozitivní život.
Chci za to poděkovat nejmenované osobě (nejmenované, kdyby snad náhodou jednou šly moje články na veřejnost a ta osoba by měla příležitost si to přečíst.. Radši Ti jednou to řeknu do očí.), která mě nevědomky navedla na úplně jinou cestu než mi byla určena. Osobě, která byla mou nejsilnější motivací a ztělesněním všeho, co jsem si v životě přála. Děkuji, žes mi dal světlo do celého tunelu a ne jen na konec.